Proč jsem se po více než 3 letech vrátila k fotografii? Můj příběh
Fotografie byla dlouhou dobu mojí vášní. Zachycování emocí, spontánních úsměvů a autentických okamžiků mi přinášelo radost, naplnění a pocit, že tvořím něco skutečně hodnotného. Ale jak už to v životě bývá, i láska k fotografii může vyhořet.
Když se vášeň stane rutinou
Fotila jsem svatby, rodinné focení, eventy, koncerty… Neustále jsem se snažila dát do každé fotky maximum, zachytit to „něco navíc“. Ale postupně jsem začala cítit, že už nefotím s takovou lehkostí a radostí jako dřív. Jako by se kreativita ztratila v chaosu vyřizování zakázek, editování a tlaku na dokonalost.
Až jsem si jednoho dne uvědomila, že jsem foťák nevzala do ruky víc než rok a půl. Nebylo to vědomé rozhodnutí – prostě se to stalo.
Období bez fotografie
V té době jsem se věnovala jiným věcem, hledala, co mi dělá radost a kam se chci posunout. Fotografie ale byla stále v mé mysli. Viděla jsem krásné momenty, které bych dříve určitě zachytila – ranní sluneční paprsky, dětský smích na ulici, drobná gesta mezi lidmi… A tehdy mi to začalo chybět.
Návrat k tomu, co mě baví
Můj návrat k fotografii nepřišel náhle, ale postupně. Začalo to focením eventů, kde jsem se mohla ztratit v davu, jen být a fotit. Nikdo ode mě nic nečekal, nemusela jsem nikoho vést, jen sledovat dění a znovu hledat ty správné momenty a emoce. Bylo to osvobozující.
Později jsem znovu začala fotit rodinné momenty kamarádů – přirozené, spontánní situace bez jakéhokoli tlaku. Postupně jsem si uvědomila, že mi fotografie chyběla, ale potřebovala jsem k ní najít nový přístup.
Znovu jsem se dostala do flow při focení hudebního festivalu Pohoda, který jsem fotila už dříve. Tentokrát jsem si ho ale užila jinak – s větší lehkostí a radostí. Znovu mě uchvátila atmosféra, energie lidí, světla, pohyb, a měla jsem pocit, že jsem přesně tam, kde mám být – s foťákem v ruce, zachycující neopakovatelné okamžiky. Tehdy mi došlo, že mě focení znovu baví.
Tentokrát ale jinak. S jiným přístupem, větším nadhledem a bez tlaku na dokonalost. Fotím, protože mě to baví, ne protože musím.
Co jsem si z toho odnesla?
⭐ Je v pořádku si dát pauzu.
Někdy potřebujeme odstoupit, abychom si uvědomili, co pro nás něco znamená.
⭐ Fotografie není jen o technice, ale o emocích.
Nejkrásnější momenty jsou ty, které se dějí přirozeně – smích, pohledy, drobná gesta.
⭐ Můžeš si nastavit vlastní tempo.
Teď fotím způsobem, který mi vyhovuje – méně stresu, více radosti.
📸 A tak jsem tady znovu, s foťákem v ruce a obrovskou chutí zachycovat skutečné příběhy. Možná ten váš? ✨
